Urbanizační procesy obyvatelstva v Pražském městském regionu

Jádrem  projektu je sledování tří hlavních cílů:

1. rozvinout a ověřit teoretické přístupy studia urbanizačních procesů a sociálně-prostorové struktury městských regionů především na příkladu post-socialistických měst

1. pokračovat v empirickém výzkumu urbanizačních procesů obyvatelstva v Pražském městském regionu v současnosti, zaměřit se na detailní studium vybraných lokalit intenzivně ovlivněných urbanizačními procesy především s důrazem na studium suburbanizace a suburbánního rozvoje

1. prezentovat výsledky práce odborné domácí i zahraniční veřejnosti a využít výsledky výzkumu ve vysokoškolské výuce, zapojit do vědeckého výzkumu studenty pregraduálního i postgraduálního studia

ad 1.

Výzkum systému osídlení a urbanizačních procesů byl na konci 20. století silně ovlivněn paradigmatem vývojových stádií měst (Hall, Hay 1980; van den Berg a kol. 1982, Cheshire 1995; Champion 2001). Tato teorie vychází z předpokladu souslednosti vývojových stádií – urbanizace, suburbanizace, kontraurbanizace (deurbanizace), příp. reurbanizace. Řešitel projektu přejímá z teorie vývojových stádií měst terminologii a definice procesů. Na druhou stranu se snaží kritizovat (Ouředníček 2000, 2002a) pojetí sousledných stádií nebo cyklů ve vývoji měst a poukazuje na možnost využití teorie diferenciální urbanizace (Geyer, Kontuly 1993,1996). Ta sice rovněž vychází z předpokladů cyklů ve vývoji systému osídlení, ale snaží se rozlišovat (diferencovat) mezi velikostí sídel, objemem hlavních a vedlejších migračních proudů a je částečně citlivá i k rozdílnosti urbanizačních procesů u různých sociálních skupin. Ačkoliv je teorie diferenciální urbanizace prozatím ve stádiu testování hlavních hypotéz (Geyer, Kontuly 2003, a celý TESG 1/2003), řešitel projektu se věnuje aplikaci některých myšlenek této teorie na výzkum urbanizačních procesů v post-socialistických městech.  

Vycházíme z předpokladu, že ve vývoji systému osídlení a jednotlivých městských regionů dochází k současnému uplatňování několika urbanizačních procesů. Tyto procesy mohou být definovány na základě migračních směrů obyvatelstva a pohybů lidských aktivit. K základní klasifikaci může sloužit matice zdrojových a cílových území těchto pohybů, která vychází z tradičního rozdělení městských regionů na zázemí a jádrová města (Hall, Hay 1980; van den Berg a kol. 1982).

Pro vymezení urbanizačních procesů není tato klasifikace podle směrů pohybů dostatečná a jedním z cílů projektu je specifikovat charakteristické znaky urbanizačních procesů. K tomu bude třeba analyzovat důvody stěhování, sociální strukturu migrací a charakter bydlení migrujících obyvatel. Výsledkem, který přispěje k výzkumu vývojových stádií měst, bude klasifikace stádií na základě struktury dílčích pohybů (urbanizačních procesů). Stádia ve vývoji systému osídlení (příp. jednotlivých městských regionů) mohou být definována nikoli na základě dominantního urbanizačního procesu, ale např. vzorcem – 30U, 20S, 40D, 10R. V takovém stádiu vývoje měst se z 30ti % uplatňuje urbanizace (koncentrace), z 20ti suburbanizace, ze 40ti % deurbanizace a 10 % pohybů představuje reurbanizace. Základní informace o stádiu ve vývoji měst je mnohem obsáhlejší, kromě dominantního procesu zohledňuje i existenci a poměr vedlejších urbanizačních procesů. Tento přístup je v sociální geografii doposud velmi řídce uplatňován, dílčím způsobem je popsán v rámci teorie diferenciální urbanizace v konstrukci tzv. polarisation reversal. Polarisation reversal je přechodné stádium ve vývoji systému osídlení mezi stádii urbanizace a kontraurbanizace a je typické společným průběhem obou procesů na rozdílných hierarchických úrovních sídelního systému.  

Autor navazuje tématem  projektu na výzkum hlavních představitelů „albertovské školy“ sociální geografie, kteří se věnovali nejen obecným přístupům hodnocení urbanizačního procesu (Korčák 1966; Hampl, Gardavský, Kühnl 1987; Dostál, Hampl 1994a; Hampl 1996,1999, Sýkora 1993, 2001, 2002), ale i sociální geografii Prahy (Moschelesová 1937; Král 1946; Votrubec 1959,1965; Kühnl 1971; Hampl 1982, Drbohlav 1993; Dostál, Hampl 1994b; Ptáček 1996; Sýkora 1996; 1999; Čermák 1999; Perlín 2002 aj.). Studiem sociální struktury obyvatelstva, ekologickými aspekty sociálního prostředí a urbanizačními procesy v Praze se zabývala rovněž řada sociologických prací (Ullrich 1938, Musil 1968, Matějů 1980; Illner 1982. V teoretických studiích urbanizačního procesu se autor snaží přímo navázat na své učitele Martina Hampla a Jiřího Musila.

ad 2.

Suburbanizační proces v Pražském městském regionu v současnosti sílí (viz obr. 1) a je možno hodnotit první důsledky (pozitivní i negativní) nových urbanizačních procesů na kvalitu fyzického i sociálního prostředí, životního prostředí a kvality života obyvatelstva v suburbanizovaných lokalitách i ve zdrojových oblastech migrace. Snahou POST-DOC projektu je analyzovat, vyhodnotit a vysvětlit dopad urbanizačních procesů na změny v suburbánním prostředí (cílových územích suburbanizace) i ostatních lokalitách městského regionu (zejména zdrojových lokalitách suburbanizace).

Autor se v minulosti zaměřil na studium historie kvantitativních procesů růstu počtu obyvatel a analýzu sociálně-prostorové struktury v Pražském městském regionu. Podrobně byly analyzovány urbanizační procesy a jejich vliv na sociálně-prostorovou strukturu ve čtyřech historických etapách vývoje Prahy – preindustriálním, industriálním, socialistickém a postindustriálním (postsocialistickém) období. Projekt je zaměřen úžeji, pouze na postihnutí nových urbanizačních procesů (s hlavním důrazem na suburbanizaci a suburbánní rozvoj). Suburbanizace, gentrifikace a další urbanizační procesy se začaly ve sledovaném území plně projevovat až od 2. poloviny 90. let a předběžné analýzy migračních dat a především definitivních výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2001 ukazují zvýšenou intenzitu těchto procesů v současnosti. Data z censu umožňují porovnat zejména významné změny v sociální struktuře obyvatelstva mezi lety 1991 a 2001 a vyhodnotit nové vzorce v rozmístění sociálních skupin v urbánním a suburbánním prostředí.

V disertační práci byly částečně analyzovány i důsledky urbanizačních procesů. Formou dotazníkového šetření byly zjišťovány a hodnoceny zejména tzv. „soft faktory“ sociálního prostředí suburbánních sídel (např. soužití sociálních skupin, participace na veřejném životě, percepce nového rozvoje atp.). Projekt navazuje na terénní šetření ve vybraných sídlech městského regionu. V prvním roce projektu bude vytvořen návrh dotazníku, provedena pilotáž a konzultována konstrukce dotazníku. Vlastní šetření začne na konci prvního roku a bude dokončeno ve druhém roku projektu. Terénní šetření bude zaměřeno především na dopady suburbánního rozvoje na sociální strukturu vybraných sídel, vnímání změn v sociálním prostředí, změny v životním stylu, mobilitu odlišných sociálních skupin a kvalitu života v suburbánních sídlech. Oproti dosavadnímu výzkumu se jedná o přesun těžiště studia na detailnější (mikroregionální) úroveň sledování a komplexnější hodnocení urbanizačních procesů u vybraných typů suburbánních sídel (suburbánního rozvoje).

Suburbanizace představuje v současných post-socialistických městech zřejmě nejintenzivnější urbanizační proces, kterému byla věnována rozsáhlá pozornost především v geografické a urbanistické literatuře. Většina publikací směřuje k hodnocení nových forem bydlení, znaků fyzického prostředí, popř. studiu komerční suburbanizace. Rozsáhlá literatura (Sýkora 2001) je zaměřena na kritiku rozvolněného suburbánního rozvoje a upozorňuje na hrozby tzv. urban sprawl – nekoordinované a roztroušené individuální zástavby v suburbiích. Menší pozornost je věnována změnám v sociálním prostředí, v sociálně-prostorové struktuře, percepci nového suburbánního prostředí a chování nových a starých obyvatel rozvíjených sídel. Snahou autora je částečně vyplnit tuto mezeru v sociálně-geografickém/sociologickém výzkumu.

ad 3.

Na základě výzkumu uskutečněného v postgraduálním studiu vznikly dvě výběrové přednášky na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje – Urbanizace a vývoj měst, která podává ucelený přehled přístupů ke studiu urbanizace a kriticky hodnotí teorie urbanizačního procesu a Sociální geografie Prahy, která se zaměřuje na historické i současné hodnocení sociálně-prostorové struktury městského regionu a regionální rozvoj hlavního města. K těmto přednáškám vznikly i drafty pracovních textů, které jsou pro studenty výběrových přednášek k dispozici na internetu. Zájem studentů i dalších internetových čtenářů o publikované texty mne přesvědčilo o vhodnosti vydání uceleného učebního textu. Hlavním výstupem projektu bude publikace s pracovním názvem Urbanizační procesy v Pražském městském regionu. Text by měl obsahovat hlavní témata sociálně-geografického výzkumu Prahy a městského regionu, která byla řešena navrhovatelem nebo na katedře v minulosti nebo jsou součástí předkládaného projektu. Pod vedením řešitele byla vypracována řada zajímavých studentských prací, jejichž stěžejní části budou ve vybraných případech transformovány do dílčích kapitol publikace. Zapojení studentů sociální geografie a regionálního rozvoje do práce na tématu je jedním z dílčích cílů projektu. Část grantových prostředků je určena zejména na terénní šetření studentů v Pražském městském regionu. Publikace vyjde v ediční řadě katedry sociální geografie a regionálního rozvoje s předpokládaným nákladem 300-400 kusů.

• OUŘEDNÍČEK, M. (2005): New suburban development in the Post-socialist city: the case of Prague . In: Eckardt , F. ed .: Paths of Urban Transformation . Peter Lang, Weimar . Pp 143-156.
• SÝKORA, L., OUŘEDNÍČEK, M. (2007): Sprawling post-communist metropolis: commercial and residential suburbanisation in Prague and Brno, the Czech Republic . In: Razin , E., Dijst , M., Vázquez , C. ( eds .): Employment Deconcentration in European Metropolitan Areas : Market Forces versus Planning Regulations . Dordrecht , Springer . pp 209-233.
• OUŘEDNÍČEK, M. (2007): Differential Suburban Development in Prague Urban Region . Geografiska Annaler : Human Geography  89B, vol. 2, pp 111 – 125.
• OUŘEDNÍČEK, M. ed . (2006): Sociální geografie Pražského městského regionu . Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. Praha.
• PULDOVÁ, P. (2006): Vliv suburbanizace na změnu sociálního prostředí v zázemí Prahy . Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. Praha.
• OUŘEDNÍČEK, M., PULDOVÁ, P. (2006): Suburbanizace Prahy . Poster.

Kromě článků a kapitol knih jsou v rámci grantového projektu produkovány následující výstupy:

Webové strany pro výuku:

Urbanizace a vývoj měst – volitelná přednáška ze sociální geografie
Sociální geografie Prahy – volitelná přednáška ze sociální geografie

Prezentace na konferencích:

Glasgow – konference IGU 2004 – ukázka
Ostrava – konference ČGS 2004 – ukázka
Lund – konference Nordic Geographers 2005
Krakow – konference RGS-IBG 2005